Je skoro půlnoc, spíš a já tě pozoruji. Teď můžu, přes den bych si nejspíš vysloužila pozvedlé obočí a dlouhé:" Co jeeeeee????"  :-)
   Dívám se na tebe a marně hledám ten dvě a půl kilový uzlíček, který jsem si před čtrnácti lety přivezla z porodnice. Pod nosem ti raší chmýří ( ooo, promiň, knír je to, já zapomněla :-) ), na čele máš pubertální vyrážku, zpod peřiny ti kouká chlupatá noha č.44 a mě přijde, že to bylo včera, když jsem opřená o zeď ševelila: "Halooo, pojďte si ke mě, já už asi rodíííím. :-)) Deset minut na to jsem tě poprvé uviděla. Noo, láska na první pohled to teda nebyla, vůbec jsi nebyl miminko vhodné do reklam, ale byl jsi můj. Před očima mi běží film-tvé první krůčky, slůvka, zase cítím tu hrdost, když tě chválili jak jsi hodný a to jsi opravdu byl....Vždyť je jako včera když jsem tě poprvé vedla do školy, zase cítím tvou důvěřivou tlapku ve své, vidím tvou radost z vysvědčení....Moc dlouho ti pravda nevydržela...když se podívám dnes, brečela bych....
   Hodiny se při mém rozjímání přehouply přes půlnoc, už máš narozeniny. Všechno nejlepší, můj broučku, mám tě moc ráda i přesto, že do koše na prádlo věčně hážeš ponožky naruby, že neustále tvrdíš, že do školy nic nemáš a pak jsi samá poznámka o nenapsanejch úkolech, že kolem své mladší sestry nemůžeš ani projít aniž by byl křik.....Jsi jedna z nejlepších věcí, které se mi v životě povedly (druhá je tvá sestra i když ty se mnou asi nebudeš souhlasit :-) ).
        KRÁSNÉ NAROZENINY!