Minulou sobotu se Juráš vrátil z lyžařského výcviku. Před odjezdem se pančelka  prsila, že ještě neměla dítě, které by nenaučila lyžovat. To ovšem nenarazila na našeho Jiřího. :-) Vrátila se s pošramoceným sebevědomím, Juráš čekal na ostatní v hospůdce pod vlekem. :-) No, na jednu stranu jsem ráda, že instruktoři měli rozum a nenutili ho. Jediné lyže, které synek akceptoval byly běžky, takže pobyt si proběhal. :-) Při vystupování z autobusu celý udivený prohlásil, že je tu víc sněhu než na horách.
  O sněhu by mohl mluvit i náš školník, na jeho moc chytře zaparkované auto se sesunul sníh ze střechy a bylo na odpis. Ale bral to sportovně, ani mi nevynadal, když jsem vyběhla s mobilem fotit. :-)
  Eli absolvovala zápis. Byla moc šikovná a žádný šoky se nekonaly. Paní učitelka chválila a domů jsme šli s tatínkem o pár desítek centimetrů větším. :-) Mezi čtyřma očima se mi svěřil, že na něj má rodičovství špatnej vliv, měl slzy v očích a byl viditelně dojat. Tak pšššt, nikomu ani slovo. :-))
Zato druhý den po návratu ze školky měla Eli splín, bo děti si přinesly do školky ukázat dárky, co dostaly při zápisu a ona nedostala nic. Regulérně jsme to s pančelkou zakecaly. velmisestydícísmajlík Byla opravdu nešťastná, vlastně obě, druhý den jsem to reklamovala a dárek přinesla. :-)
  Jak říká synek, starý lidi by neměly mít děti, bo zapomínaj a blbnou.

Až dorazí živitel, dodám fotky.