Dneska jsem se pobavila u Wlčice na blogu. Martinka nemá chybu a děsně mi připomíná naší Eli, ony ty malý holky jsou letos nějaký přechytralý. :-) Eli minule při sledování pohádky Vzhůru do oblak při pasáži, ve které lékař oznamuje manželce hlavního hrdiny že nemůže mít děti prohlásila:"Hmmm, to je škoda, malý děti jsou príííma, třeba jako já!!" :-)) Musím jí dát za pravdu, jen si tak matně vzpomínám na pár situací, kdy mi tak moc príma nebylo. :-) Jelikož jsou teď docela aktuální zápisy do prvních tříd, nedá mi to nostalgicky vzpomenout na synkův velký den. Namaloval domeček, poznal barvičky a čísla, ukázal, jak umí počítat a došlo na básničky. Důležitě se zeptal, jestli nevadí, že bude zpívat a po ujištění, že může spustil: Sex je náš, dělá dobře mě i tobě .....Já byla celá rudá, učitelka se konsternovaně zeptala, jestli neumí ještě něco jiného, Juráš kývnul a začal zpívat: Denně vožralej, denně vožralej, mám velikej pupek, smrdím a jsem špinavej.... Jooo, moji milovaní Kabáti.... Na otázku paní uřitelky odpověděl :"To pořád poslouchá moje maminka." :-))
   Bylo by takových zážitků s těmi malými škodiči snad na knihu, zavzpomínám a zas něco napíšu.