Tento týden se nesl ve znamení objevů. Objevila jsem skoro zapomenuté kouzlo diskuse s Keliškami, ani jsem netušila, jak moc mi to chybělo. Měla jsem docela špatný léto takže jsem se mírně (spíš úplně) stáhla, nechtěla jsem si kazit pověst diskusního šaška. Až teď přicházím na to, jak moc mi to chybělo a nepřestávám se divit tomu, jak jsem to mohla vydržet. No, asi nemohla, proto vznikl tento blog, teď už to vím. Jsem od přírody ukecaná a docela mi pomáhá se vypsat.
   Objevila jsem, jak mě letošní léto změnilo. Přestala jsem řešit spoustu věcí, přehodnotila seznam podstatného. Toho, přes co nejede vlak zůstalo žalostně málo. Naučila jsem se říkat věci hned, neodkládat dělání dobrých skutků, mazlit se s dětmi okamžitě a ne až umeju nádobí, vysaju, dodělám bůhvíco.... Zjistila jsem, že prach bude na polici i potom co s Eli vymaluju obrázek, oblíknu panenku, zahraju si s Jurášem hru na playstationu.... Místo večerního dohánění restů si raději sednu s živitelem a povídáme si.... Jsem dost stará na to, abych to pochopila dřív a myslela jsem, že se tak chovám, ale muselo přijít letošní léto abych přišla na to, že všechno bylo málo a já našla skryté rezervy.
   Jak to tak po sobě čtu, je to nějaký ponurý, asi je to tím počasím. Stále víc připomíná Dušičky a to vede k mým každoročním depkoidním stavům. Modří vědí...
   Z jiného soudku
   Dalším objevem byly neskutečně návykové aplikace na xichtknize- FarmVille a Happy Aqarium. Pěstuju zeleninu, množím si rybky, posílám krávy a stromy, počítám hodiny abych věděla, co můžu zasadit. Kdybych včas nesklidila, mohlo by mi to shnít... :-)) Doma si ze mě dělaj prču a mě to je tak nějak jedno...
  V neposlední řadě jsem dnes ráno objevila, jak mám inteligentní dceru a je evidentní, že to nezdědila po mně. Ráno jsem v půl pátý vstala, zamáčkla budík, udělala si kafe, dětem snídani, Jurášovi svačinu do školy... Eli se vzbudila, šla se do kuchyně napít, obhlídla nachystaný stůl a zeptala se: "Ale víš mami, že je sobota a nejdeš do práce?"  No do jejího dotazu jsem o tom neměla ani tušení, no. :-))