Neděle, už zase. Přemýšlím, čím mě tento týden oslovil. Byl celkem fádní-samá práce, děti zlobí celkem v normě, živitel je stále stejně úžasný....
  Při žehlení myslím na blbiny, tak mi do hlavy vlezla moje šéfová, je jí jednapadesát a je už sedm let vdova. Tak nějak jí to leze na mozek, nazvěme to pravým jménem-v neustále častěji se opakujících intervalech je nesnesitelná. Jinak je to děsně fajn baba, je s ní prča, rozdala by se, vaří jak z partesu, ale když to na ni přijde, je lepší zalízt. Pud sebezáchovy zafungoval a rozhodla jsem se, že jí najdu chlapa. Pojala jsem to důkladně, pověsila jsem inzerát, na několik odepsala, domluvila jí kávu s potencionálními nápadníky. Musím říct, že vzorně spolupracovala, ovšem nula od nuly pojde- buď nezaujal on ji nebo ona jeho, zkrátka všechna snaha vešla vniveč.
  Chvíli jsem si vydechla a minulý týden při brouzdání po netu narazila na inzerát-chlap jak pro ni. V profilu měl odkaz na svoje www stránky-no ideál. Odpověděla jsem mu, napsal zpátky, měl spoustu doplňujících dotazů na které já zodpovědně reagovala a nakonec z něj vylezlo, že by se rád seznámil se mnou!!!! Dělat dobré skutky se prostě nevyplácí.  Velmivelmivykulenýsmajlík.
  Rozhodla jsem se zapojit živitele a chtěla po něm, jestli by neměli v práci třeba nějakého volného zedníka nebo tak (Majda má baráček, myslím na všechno :-) ). Odpověděl mi, že by to žádnýmu nemohl udělat i kdyby o nějakým věděl, že by ho zničila. Chjo. Jako Kecal bych se teda neuživila.