Týden zas v háji, za chvíli budou vánoce.
   Dneska jsem nemusela přemýšlet o čem psát. Vím to od včerejška. Přizvala mě kamarádka na fejsbůk něco podpořit. Pěla na tu xichtknihu takové ódy, že jsem neodolala a zkusila vyhledat svou školní lásku. Tajně jsem ho milovala od tý doby, co se k nám přistěhoval z Kuřimi. Byl samozřejmě úžasný, chytrý, vtipný.... Vážně byl fajn, hezky kreslil a neúčatnil se klučičích nájezdů na holky. Na školním výletě v osmé třídě jsme využili indispozice dozorujících učitelů a provedli pokus o nevinné sblížení. :-) Asi byl gentleman, choval se pak jakoby nic a mě se hroutil pubertální svět. S ukončením základní školní docházky se naše cesty rozešly a já pak poznala další vtipné, chytré a více či méně úžasné (nejvtipnějšího, nejchytřejšího a nejúžasnějšího jsem si moudře vzala :-) ), Ríša byl ale vždycky první z nich. A světe div se, nezapoměl a je stále suprovej kluk, alespoň podle toho, jak jsme celé dopoledne prochatovali. Po celý zbytek dne jsem se vrátila o nějakých osmnáct let i kilo zpátky, nablble se usmívala a cítila se taaak mladá.
   Večer se mi povedlo dostat do šestého kola Shangai Mahjongu, což je můj rekord, děti spaly u babičky..... Prííííma den.
   Úplně vymazal Jurášovu poznámku, že ZASE neměl úkol, ač na každodenní otázku odpovídá: "Nic nemáme, mami", Elinčinu začínající rýmu, živitelův asipremenstruační syndrom, neuvěřitelné hlasování poslanců i návštěvu papeže.
         MILUJU FACEBOOK! Jen z plánovaného osobního setkání mám strach. :-(