Tak jsem tu s rekapitulací minulého týdne. Bylo to jedním slovem hektické. Juráš natoupil do sedmé třídy, Eli povýšila mezi předškoláky. Mě lékařka objevila cukrovku a vysoký tlak, jen živitele se změny, objevy a pohromy netýkají. Třeba příště.                                                                                                        Nedělní dopoledne (s Elinčiným přístupem ke spánku spíš časné ráno) vždycky trávím žehlením. Asi jsem skrytý masochista. Vždycky mě napadají duchaplné myšlénky, které bych tedy mohla zaznamenat. Jenže ta paměť... Jak si sednu k notýsku, vím prd, velebnosti. Chjo, to je blamáž. Asi je to tím, že jsme s Jurášem hodinu přemýšleli, co za předmět je MČS. To pako si opsalo rozvrh z tabule a ví houbeles. Bóže, co z něj bude?? Od první třídy mu říkám, ať se učí, bo kdyby se měl živit rukama, umře hlady. Je v sedmičce a mám pocit, že se tomu nevyhne. No, výhoda nás starých matek je v tom, že tou dobou už budem senilní a bude nám to asi šumafuk.