Není všechno jen špatný. No jak se to vlastně vezme-Eli nastoupila do vzdělávacího procesu. Už máme tři jedničky-dvě z těláku a jednu ze čtení. :-) A taky poznámku, že neměla úkol. Samozřejmě za to může nezodpovědná matka, přehlídla červenej puntík, kterým si úkoly značí. očimakoulícísmajlík  Na holej pupík přísahám, že jsem ho neviděla a budu si dávat větší pozor! :-)
   Je zvláštní pozorovat, jak se mění, je najednou dospělejší, odpovědnější, samostatnější (to mě teda vůbec netěší) a hlavně hubatější. Myslela jsem si, že horší to být nemůže, ale Eli nezklame. Je ctižádostivá až mě to děsí, chodí na angličtinu s rodilým mluvčím, měla jsem z toho strach-hadi nemluví anglicky, mluvčí neumí česky...evidentně zatím zbytečně, řešíme pouze to, kolikrát si s kým mluvčí plácnul na znamení, že něco řekl správně- mami, dneska pětkrát, ale s Kubou šestkrááááát, buuuuuu....
    Juráš přišel ze školy a oznamoval:" Jsme psali písemku z přirozenejch čísel a jsem to tak zvrtal, budu mít trojku. "     Eli si stoupla, ruce dala v bok a než jsem stačil něco říct, káravým hlasem mu odvětila: " No jsi asi úplně blbej, co?? Ty nevíš, jaký číslo má přirození???"  Nechápala chudinka náš smích a děsně, ale děsně se urazila. Usmiřovali jsme si ji půl hodiny a Juráš musel hrát dvě partie šachů. :)) S těmi je to taky švanda, strategii ta pidimůra nechápe, ale jak a čím táhnout ovládá, takže si na ni mladej švindlem nepřijde. :-))