Tak je zas týden za námi. Dneska si živitel poručil vzbudit "dřív". Od půl desátý se o to snažím, teď jsem na něj pustila hadici a to by bylo aby nebylo. :-)
  Juráš přinesl ze školy závaznou přihlášku na lyžařský výcvik. Od té doby stále zvažuji, zda mám dát 4500,- za to, aby byl terčem posměchu spolužáků. Přiznám rovnou bez mučení, že zima nejni co se týče sportu naším oblíbeným obdobím. Lyže nevlastníme, na hory nejezdíme, v Poděbradech bývá sníh tak asi celkově týden z celé zimy. Navíc na celé Poděbrady je jeden prudší kopec, kam v případě dostatečného množství toho bílýho nesmyslu chodí všechny děti bobovat. V létě v těch místech ani tráva neroste, jak je frekventován. :-)  Je to smutné, ale silně pochybuji o přirozeném sportovním talentu svého syna, svědčí o tom loňská omluva od tělocvikáře, že až se bude hrát o průměr, zavře obě oči a tu dvojku na výzo dá, teď ale nemůže a nasolí "motivační" tróju.  Do patnáctého října chce škola zaplatit NEVRATNOU zálohu 2500,-.

  Nejhorší je, že obavy z posměchu a tím psychické újmy Juráše mám jen já, on naopak veeeelmi kručí, že by rád jel. Chjo, to je prekérka. Co včil?