Tak praktické maturity jsou za námi.  UDĚLAL!!!!  Kámen co mi spadl ze srdce musel být slyšet až na měsíci. Vím, že je to teprve část, ostatní nás čeká v květnu, ale stejně.... Opět pokračuje v modu "učení je pro pitomce" a mě pomalu chytá amok.
  Eli je stále na zabití, zametá si xsicht pudrem aby jí nebyly vidět imaginární pupínky, na upozornění, že pleti spíš škodí reaguje očima obrácenýma do nebetyčných výšin a pohledem za který bych si já v jejím věku vykoledovala nářez. Chjo.
  Při probírání skříně tvrdě zavrhla krátké džínové kraťasy, které jsem odnesla kolegyni do práce, jen proto, aby je teď urputně hledala.
  Ve středu jsem přišla z práce, dítě v slzách, myslela jsem, že někdo zemřel. Neee, jen paní třídní je těhotná. "Mamiiii, nejdřív Kubíkováááá (učitelka z páté třídy) pak Deni (trenérka aerobiku) a teď Peroutková. Co to jeeee, co to jeeee????? Svou poznámku, že sex jsem polkla a šla se vysmát do kuchyně. Za zády do očí jsem se jí smála, chudince nešťastný. :-)))

  Jejda jejda, pět let. Tak dlouho jsem sem nenapsala ani písmenko. Co se u nás odehrálo?
  Můj malej chlapeček dělá autoškolu a letos si střihne maturitu, která ho nechává ledově klidným. Já narozdíl od něj od prosince nespím a jen se nesměle vyptávám zda by se neměl nějak připravovat. Vždy jsem ujištěna, že učení je pro sraby a tvrďáci to daj levou zadní, vždyť letecký mechanik je v podstatě odpočinkový obor.... Absolvovali jsme maturitní ples, já místy se slzou v oku (jsem děsnej cíťa) a na mou poznámku, že jsem si myslela, že se toho nedožiju mi bylo odpovězeno: Když se ti to tak líbí, můžu zařídit, aby sis to zopakovala i příští rok!  Grrrrrrrrrrrrrr
  Vůbec je synek vypečenej. Chtěla jsem si s ním zatančit-povídám-To mě Juráši provedeš, viď? A on na to: Ne, vyvedu, ze sálu a tam budeš, dokud tě ty nápady nepřejdou. Chjo
  Eli navštěvuje šestou třídu a je celý den na přesdržku. V jednom kuse s tabletem, který odkládá jen aby mohla vzít mobil. Drzá až vyzývavá.... Jak já se těším až mě trefí stařecká demence.

   Opět několik výšplechtů hodných zaznamenání. :-)
   Eli po návratu od babičky na otázku, jestli jí tam neudělala velký nepořádek odpovídá: " Neudělala, jen několik malých bordelů  a ty si babička uklidila."
   Po pokusu dát Jurášovi pusu, kdy se tvářil jako by ho políbila ropucha se zakabonila a říká: " Jsi děsnej, jsi už jak ti klucí ve škole!!" Na můj vyděšený dotaz, jestli líbá kluky ve škole mi vysvětluje: " Všechny neee, jen Míšu Pavlicha a Ondru Krále." Opravdu mě uklidnila, beruška. :-)
   Hráli jsme playstation, Spyra, Eli chtěla sbírat drahokamy a pořád padala do propasti. Když spadla potřetí, podívala se na živitele a povídá: " No jo, no, já jsem začátečník, vy s maminkou jste už konečníci. " Chjo, co na to říct????
    Eli něco důležitě vysvětlovala živiteli a ten ji zlobil a dělal, že nechápe. Eliška vysvětlovala, jednou, dvakrát, třikrát a pak mu povídá: "Člověče, kdybys nebyl můj táta, řekla bych, že jsi úplně blbej."
   Ale v podstatě jsme normální rodina. :-))

   Je skoro půlnoc, spíš a já tě pozoruji. Teď můžu, přes den bych si nejspíš vysloužila pozvedlé obočí a dlouhé:" Co jeeeeee????"  :-)
   Dívám se na tebe a marně hledám ten dvě a půl kilový uzlíček, který jsem si před čtrnácti lety přivezla z porodnice. Pod nosem ti raší chmýří ( ooo, promiň, knír je to, já zapomněla :-) ), na čele máš pubertální vyrážku, zpod peřiny ti kouká chlupatá noha č.44 a mě přijde, že to bylo včera, když jsem opřená o zeď ševelila: "Halooo, pojďte si ke mě, já už asi rodíííím. :-)) Deset minut na to jsem tě poprvé uviděla. Noo, láska na první pohled to teda nebyla, vůbec jsi nebyl miminko vhodné do reklam, ale byl jsi můj. Před očima mi běží film-tvé první krůčky, slůvka, zase cítím tu hrdost, když tě chválili jak jsi hodný a to jsi opravdu byl....Vždyť je jako včera když jsem tě poprvé vedla do školy, zase cítím tvou důvěřivou tlapku ve své, vidím tvou radost z vysvědčení....Moc dlouho ti pravda nevydržela...když se podívám dnes, brečela bych....
   Hodiny se při mém rozjímání přehouply přes půlnoc, už máš narozeniny. Všechno nejlepší, můj broučku, mám tě moc ráda i přesto, že do koše na prádlo věčně hážeš ponožky naruby, že neustále tvrdíš, že do školy nic nemáš a pak jsi samá poznámka o nenapsanejch úkolech, že kolem své mladší sestry nemůžeš ani projít aniž by byl křik.....Jsi jedna z nejlepších věcí, které se mi v životě povedly (druhá je tvá sestra i když ty se mnou asi nebudeš souhlasit :-) ).
        KRÁSNÉ NAROZENINY!

       

    No tak dušičky a každoroční podzimní depku jsem tak nějak přečkala a jsem zas tady. :-) Naordinovala jsem si spoustu práce, takže mám umytý okna i nábytek, vypucovanej koberec u dětí, přebraný skříně.... Ještěže to je jen jednou do roka  :-))
    Mimochodem, velmi by mě zajímalo, kde se ve skříních berou ty nepotřebný věci, vím jistě, že já je tam nedávala, přesto jsem jich dvě tašky odnesla do práce a plnej polštářovej povlak vyhodila. Záhada asi nějaká...
    Naše Eli má perlící období-psala úkol ( píše zásadně s otcem, při psaní úkolů bývám nebezpečná, Juráš dodnes vzpomíná, jak jsem ho naučila psát M) a pila otci svému krev více než obvykle, proto na ni zvýšil hlas. Potom měli vystřihnout písmenka-Eli mu povídá:" Já vystřihnu jedno a ty zbytek, za to, že jsi křičel na svou milovanou holčičku!"  :-))
    O tom, jak má tátu přečteného svědčí i fakt, že na na můj vkus velmi velmi mírnou prosbu, zda by mu neuvolnila místo u notýsku, že by jí pustil pohádku zkrabatila nosánek, zamyslela se a povídá: Ne, nepustila, ty mě máš rád a pustíš mi ji stejně. smajločimakroutící
    V noci se chodí sáčkovat k nám do postele ( je to pokrok, ještě v létě s námi normálně regulérně spala, už jsem se smiřovala s tím, že až v pozdějším věku přivede přítele, jen nám oznámí mámo táto, šoupněte se ať se vejdem... ) , tak jsem v nějakým záchvatu osvícení na ni zkusila, že se mi zdálo o Ježíškovi a ten řekl, že jí nepřinese žádné dárky když nebude spát ve své posteli. V první chvíli byla vykulená a dušovala se, že už teda bude, asi za hodinu přijuchal živitel z kolbenky a Eli hned: Mamííííí, honem tátovi řekni, co se ti zdáloooo!!! Po zopakování mého "snu"  najednou zbystřila a ptala se: Mami, jen jestli ty nekecáš, jak ten Ježíšek vypadal??? Na to já že nevím, že se mi to přece zdálo a už si to nepamatuju. S velkou úlevou v hlase prohlásila: Aháááááááááááá, to byl sen, to není pravda, to mužu s váma spát!!!!  A bylo. Má vize posunování se nabývá konkrétních rozměrů...
     Ovšem co se jí povedlo na hřbitově....Ví, že se na hřbitově neběhá a nekřičí-a opravdu to důsledně dodržuje, dokonce i nás napomíná :-))  Letos jsem šla zapílit svíčky i manželům svých kolegyň a měla jen zběžné povědomí, kde se dotyčné hroby nachází, proto jsem trochu hledala, Eli samozřejmě se mnou. Nevěnovala jsem pozornost tomu, že něco mumlá, až po chvíli jsem zaostřila a moje sladká holčička chodila po hřbitově a tichounce si zpívala: Na hrobě seděla příšera.....
     Chjo, myslíte, že z toho vyroste????? :-))

    Zase samá pozitiva. :-(  Eli je nemocná, má laryngitidu. Do šesti let nemarodila až na občasná nachlazení a teď na konci srpna salmonelu z kuřat a tuhle. :-(  Snáším to hůř než ona, chudinka moje, v noci nespím, čekám kdy se začne dusit ( strejda gůgl na mě vybafnul, že ke zhoršení stavu dochází okolo půlnoci), a ono nic, paradoxně se jí přitížilo včera odpoledne. Povídala paní doktorka, že musíme mít všechno extra.
   Přiletěly vrány, od včerejška krákorají na dvoře, jo jo, blížej se, Dušičky zatracený.
   Juráš senzačně vstoupil do školního procesu- učitelka jim rozdala papír s otázkami a ODPOVĚĎMI, že druhý den z toho napíšou písemku. Náš Jiří za 5. Oznámila mu, že druhý den bude psát opravu-další 5. Přitom byla celá rozvrkočená, že kdyby dala obě písemky dohromady, měl by 2. Co v jedné napsal dobře, pokonil v druhé a naopak. Na ránu, fakt. No, má zakázaný i to co nikdy nemohl a pokaždý, když ho vidím bafu na něj: Slovní druhy, slovesa, pády....... Se mi vyhýbá, vidím ho čím dál míň.
   Ale pozitivní je, že nález z kontroly je negativní, jupííííííí!!!!!
   Objevila jsem na netu grip rozmazávací pastelky, uvažuju o nich Eli pod jolku, nemáte někdo zkušenost? Andy?
    Obrázek nebude, při každém pokusu o nahrání mi to spadne. Asi maj někde soudruzi chybu.

   Není všechno jen špatný. No jak se to vlastně vezme-Eli nastoupila do vzdělávacího procesu. Už máme tři jedničky-dvě z těláku a jednu ze čtení. :-) A taky poznámku, že neměla úkol. Samozřejmě za to může nezodpovědná matka, přehlídla červenej puntík, kterým si úkoly značí. očimakoulícísmajlík  Na holej pupík přísahám, že jsem ho neviděla a budu si dávat větší pozor! :-)
   Je zvláštní pozorovat, jak se mění, je najednou dospělejší, odpovědnější, samostatnější (to mě teda vůbec netěší) a hlavně hubatější. Myslela jsem si, že horší to být nemůže, ale Eli nezklame. Je ctižádostivá až mě to děsí, chodí na angličtinu s rodilým mluvčím, měla jsem z toho strach-hadi nemluví anglicky, mluvčí neumí česky...evidentně zatím zbytečně, řešíme pouze to, kolikrát si s kým mluvčí plácnul na znamení, že něco řekl správně- mami, dneska pětkrát, ale s Kubou šestkrááááát, buuuuuu....
    Juráš přišel ze školy a oznamoval:" Jsme psali písemku z přirozenejch čísel a jsem to tak zvrtal, budu mít trojku. "     Eli si stoupla, ruce dala v bok a než jsem stačil něco říct, káravým hlasem mu odvětila: " No jsi asi úplně blbej, co?? Ty nevíš, jaký číslo má přirození???"  Nechápala chudinka náš smích a děsně, ale děsně se urazila. Usmiřovali jsme si ji půl hodiny a Juráš musel hrát dvě partie šachů. :)) S těmi je to taky švanda, strategii ta pidimůra nechápe, ale jak a čím táhnout ovládá, takže si na ni mladej švindlem nepřijde. :-))